close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Piercing do pupíku

4. listopadu 2008 v 14:15 | M3ruŇq4 |  Piercing
Piercing co pupíku




Komplikace:
V této části bych se chtěl zabývat podrobněji všemi možnými komplikacemi, jež se samozřejmě mohou vyskytnout i u piercingu pupku, který patří k nejprováděnějším a dále též z důvodu, že minulých kapitolách byl tomuto tématu věnován pouze menší prostor.

Dráždění a infekce:
Zarudnutí, podráždění a otok v prvním týdnu není ničím neobvyklým. Prodloužené zarudnutí a podráždění může znamenat mírnou infekci, přecitlivělost na kov či na používané léčebné prostředky při ošetřování, eventuelně napětí či tlak v oblasti piercingu. Nadměrné ošetřování, zbytečně časté vyplachování a používání mýdla může vyvolat zarudnutí a přesušení. Není vhodné ošetřovat piercing častěji, než 2-3x denně. Citlivost na prostředky používané při ošetřování se často projevuje pícháním a extrémním pálením již během či bezprostředně po použití a může způsobit zarudnutí a drobné puchýřky v okolí piercingu. V těchto případech je nutno vysadit používané prostředky, či začít používat látky doporučované pro citlivou pleť. Problémy mohou někdy způsobovat i enzymy a chemikálie používané k praní prádla, jež je v těsném kontaktu s oblastí piercingu a které mohou zpomalovat hojení.
Piercingy v oblastech tzv. vlhké zapářky s omezeným prouděním vzduchu a které jsou drážděny častým pohybem, mohou způsobit vznik vyklenuté zapálené tkáně v okolí východů piercingu u pupku se to týká vnitřního vchodu. Tento příznak není obvykle bolestivý a dále pak není nezbytným příznakem infekce. Proto je nutno se snažit udržovat piercing co možná suchý, bez zapářky a používat oblečení, které umožňuje cirkulaci vzduchu.
Prodloužené hojení:
Podezření na tento jev vzniká tehdy, když je neúspěšné konečné stadium hojení. V piercingu se sice tvoří epiteliální vrstva, ale může být slabá a snadno se může posouvat či přemísťovat. Piercing pokračuje v produkci tekutiny. Východy piercingu se jeví jako roztřepené, rozeklané.


Nejčastější příčiny tohoto jevu jsou:

-umístění piercingu v nevhodné hloubce či pod nevhodným úhlem vzhledem ke tkáni
-piercing v oblasti, jež mění tvar v závislosti na pohybech těla
-použití šperku nevhodného designu či rozměrů (síla drátu, šíře či délka)
-použití šperku, jež jest nedostatečně vyleštěn či s poškrábaným povrchem
-tření či tlak oděvu oproti tělu či šperku
-poškození piercingu
-chemické dráždění či používání nevhodných produktů při ošetřování piercingu


Prodloužené hojení může naznačovat počínající cestování , odvrhnutí piercingu či citlivost na použitý kov.

Folikulární cysty: Folikulární cysty vypadají jako červené bouličky, přiléhající k východům z piercingu a většinou produkují hnis.tekutinu a někdy i krev. Tyto cysty se mohou objevit jak u čerstvých, tak u i zcela zhojených piercingů. Jsou obvykle vyvolány ucpáním pórů zavzatých do piercingu, anebo vestavěním odumřelých buněk a špíny uvnitř piercingu. Horké obklady a namáčení piercingu v horké slané vodě může vyvolat drénování cysty.
Infekce:
Nejčastější příčinou vyvolávající infekci je tahání a hraní si s piercingem nečistýma rukama a dále pak kontakt s nečistými předměty, jako např. oblečení, povlečení, vlasy apod. Příznaky infekce mohou zahrnovat výtok žluté či zelené zkalené tekutiny, bolestivost, zarudnutí, zánět projevující se horkostí, (oblast je evidentně teplá na dotyk), otok. Infikované piercingy často krvácí. Pokud se infekce rozvíjí, je vhodné ponechat šperk v piercingu z důvodu zajištění drenáže (odtoku infikovaného sekretu či hnisu).
V případě, že šperk je vyjmut, může dojít k tomu, že východy se uzavřou a infekce může vyústit ve vznik abscesu (ohraničené ložisko hnisu), jež se projevuje ztmavnutím a ztvrdnutím okolní tkáně, otokem a bolestivostí. Někdy se dokonce může absces vytvořit i tehdy, když šperk je ponechán v piercingu, a to v případě, když je piercing extrémně oteklý a svírá tkáň v okolí šperku. V této situaci výměna šperku za šperk tenčí může obnovit drenáž. Ovšem všeobecně je nutno léčit absces chirurgickou cestou (uvolnění a vypuštění hnisu po předchozím řezu skalpelem) a za pomoci antibiotik.
Laická pomoc může být taktéž vyzkoušena - aplikace horkých obkladů a koupele v solném roztoku. V případě komplikací je lépe vyhledat zavčas pomoci lékaře, a to z důvodu, že neléčená infekce může záhy přejít do stadia celulitidy-s příznaky výskytu rudých pruhů na kůži, otokem lymfatických uzlin, zimnicí a horečkou. Tkáň v okolí piercingu je extrémně zarudlá, zapálená, oteklá, bolestivá a vzhled kůže připomíná "pomerančovou kůru". Závažnější komplikací je vznik systémové infekce, kdy se dostávají bakterie a jejich toxiny postupně do krevního oběhu, což je provázeno zimnicí, teplotou, bolestmi kloubů, celkovým schvácením. Léčba je opět celková antibiotiky.
Jizvy:
Keloidní jizvy-v tomto případě se jedná o tuhé, vyvýšené objemné útvary tvořené kolagenní jizevnatou tkání, která se šíří až za hranice rány. Keloidy se často rozrůstají či šíří dále s pokračujícím drážděním. Sklon k tvorbě keloidů je mnohdy dedičný a větší náchylnost jeví lidé tmavší barvy kůže. Větší tendenci k tvorbě keloidů tvoří piercingy chrupavek (uši, nos aj.).
Hypertrofické jizvy - tento typ jizev připomíná na pohled čerstvou tkáň, většinou nepřesahují rozsah poškození.
Poškozené piercingy někdy se projeví růstem měkké, růžové tkáně ve východech. Mnohdy dochází k samovolnému vstřebání této tkáně v případě, pokud se piercing vyhojí či pokud ustoupí důvody dráždění. Důvody, z nichž může dojít k tvorbě enormního jizvení byly popsány výše.
Co se týče léčby-v případě keloidů nezbývá, než vyjmout šperk, v ostatních případech je vhodné konzultovat lékaře a na základě předpisu vyzkoušet efekt mastí s obsahem kortikosteroidů.

Cestování piercingu (Migration) a odvrhnutí piercingu (Rejection):
Tento jev znamená to, že piercing (šperk) se pohybuje tkání postupně směrem k povrchu kůže(cestování) až do té fáze, že je vyloučen ven(rejekce-vyloučení-odvrhnutí). Že tento jev probíhá, poznáme podle toho, že se délka původního piercigového kanálku postupně zkracuje a piercing se celkově oplošťuje- je jakoby mělčí. V místech původního umístění piercingu poté mohou vznikat důlky či jizvy, pokud dochází k velmi rychlému vyloučení, na původním místě se vytvoří strup. Při delším trvání jsou patrné zarudlé a roztřepené vchody piercingu, postupně, jak se kůže ztenčuje je patrný prosvítající šperk těsně pod kůží. Příčiny, jež mohou vyvolávat tyto procesy jsou obdobné jako např. u prodlouženého hojení a jsou uvedeny konkrétně tamtéž.
Piercing by neměl být prováděn v místech, které neposkytuje dostatečné množství tkáně potřebné pro jeho podporu. Jelikož každý jedinec se stavbou těla liší, není též každý vhodným adeptem pro piercing. To se týká zejména velmi plochých či výrazně namáhaných oblastí, jež mění tvar při častějších pohybech těla. Optimálním stavem je, když piercing může být umístěn kolmo na tkáň, jak je tomu typicky např. u lalůčku ušního. Čím více se uchyluje piercing od kolmice, tím větší je napětí mezi ním a tkání. Stejně tak by však neměl být prováděn extrémně hluboko, neboť se snaží cestováním najít vhodnější polohu.
Použití šperků nevhodných designově a rozměrově často vyústí v migraci či rejekci. Příliš malý kroužek v průměru může utláčet či svírat piercing a vyvolává poté prořezávání v oblasti východů piercingu za účelem vyloučení působení ostrého ohybu vlivem zakřivení kroužku. Obdobně při užití rovné barbelly v místě, které je ploché, dochází k vyvolání napětí či tlaku mezi tkání, jíž piercing prochází a kuličkami barbelly, což se projeví snahou šperku o cestování směrem kupředu. Tento tlak mezi tkání a kuličkami lze vyloučit či potlačit použitím zahnuté barbelly. Šperk, který je vyroben z drátu o slabší síle, je též snadněji vyloučen a navíc je zvýšené riziko, že může být vytržen při manipulaci s ním(otáčení při čištění apod.). Tyto šperky lze použít jen v oblastech, kde není předpokládán zvýšený tlak či napětí. Obtíže může vyvolávat i příliš těžký šperk umístěný do čerstvého piercingu. Rozměr nesmí být větší, než je schopna tkáň unésti.
Při manipulaci s piercingem (ošetřování) je nutno vždy nutno použít teplou vodu či obklad, aby došlo k roztažení, uvolnění a změkčení a tenká epitelová vrstva se nenatrhla či dokonce celá neodtrhla, neboť poté organismus musí vytvářet novou. Projevem poškození je stálá produkce tekutiny z rány. Je nutno se též přesvědčit, zda povrch šperku není mechanicky poškozen, poškrábán apod., jestli není špatně vyleštěn (proto je nutno důsledně dbát na kvalitu šperku, která je zaručena u renomovaných firem a poté můžeme vyloučit tento negativní vliv u jinak bezpečně a správně provedeného piercingu-viz. stánkový prodej, různé přinesené šperky nevalné kvality a neznámého původu, samovýrobci, neznámí dealeři apod.). Špatně vyleštěný, poškrábaný či jinak povrchově narušený šperk totiž často může pevně přilnout k epitelové vrstvě a výsledkem je roztržení při snaze o pootočení při čištění.
V případě odvrhnutí piercingu může být tento opakovaně proveden až tehdy, když vytvořená jizevnatá tkáň je buď úplně vstřebána, či alespoň částečně a současně změkčená. Opakovaný piercing je většinou prováděn za jizvou. Piercing provedený skrze jizevnatou tkáň může být obtížný a v některých případech výrazněji bolestivý. Opakovaný piercing, i když je proveden za jizvou, nemusí však být vždy úspěšný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama